„8 P“ aneb existuje manuál?

Žáci i účastníci kurzů po mně občas chtěli jakýsi seznam bodů, příručku, nebo rovnou kompletní manuál na trénink koně. I když sami předpokládali, že nic takového neexistuje 🙂  Každý kůň, každý člověk i každá situace je jiná a nedokáži si představit materiál, který by pokryl vše.

Nicméně, jako odpověď na tyto prosby vzniklo „8P“ – 8 principů, podle kterých se dá volně řídit při jakémkoli tréninku. Nečekejte spásu, jedná se pouze o jakousi inspiraci.

Předpoklady – Pojďme předpokládat, že kůň je v dobrém stavu. Je zdravý, nic ho nebolí, je zdravě nakrmený. Má dostatek pohybu a není „nastátý“. Všechno vybavení sedí. Počasí je rozumné, času dost … Zkrátka – běžný den, primárně neproblémový kůň a člověk.

Ne, že by při jiných situacích platily úplně jiné principy, naopak. Na překážky se však podíváme jindy.

V tento den se tedy rozhodnu koně něco nového naučit, zopakovat a vylepšit známé věci a nebo ho jen potřebuji přivést z výběhu … Jak?

Třeba Vám pomůže postupovat podle „8P“. Ty jsou:

  1. Prostor
  2. Pozornost
  3. Požadavek
  4. Pokus
  5. Provedení
  6. Přijetí
  7. Pochvala
  8. Pauza

Pojďme se na ně podívat podrobněji … 

1.Prostor

Jedná se jak o osobní prostor – tedy pozici a vzdálenost člověka a koně, tak vnější prostor –  kontrola prostředí, ve kterém se nacházím. Právě prostředí je často podceňováno a zbytečně komplikuje proces učení.

Například při tréninku nakládání do přívěsu bych třeba chtěla stát před koněm tak, aby se na mě nelepil (osobní prostor). Zároveň bych chtěla přívěs na dobrém místě, kde v okolí nejsou žádné ostré předměty, kameny a jakékoli rušivé elementy, které budou rozptylovat pozornost, nebo bude hrozit, že se o ně kůň zraní. S prvotním výcvikem je dobré začínat třeba na jízdárně nebo ve výběhu.

2. Pozornost

Jakou pozornost mi věnuje kůň a jakou věnuji já jemu? Vnímá mě, nebo kouká po okolí?Chci, aby se soustředil, nebo může „vypnout“ a jen klidně stát? Jinak to budu chtít i stříkání repelentem, jinak při cviku dovnitř plec, jinak při vodění koně v cizím prostředí …

I pozornost je nutné trénovat!

3. Požadavek + 4. Pokus

Požadavek je v podstatě pobídka směrem od člověka ke koni. Nejjednodušší vyjádření toho, co chceme, rozkouskováno do detailů. Pokus je snaha koně o vyhovění požadavku člověka.

Například: Naložit koně do přívěsu není požadavek. Požadavkem ale může být ale vše z následujících: jeden krok směrem k přívěsu, zastavit, další krok, stát, couvnout, pootočit hlavu. Pokud naším požadavkem byl krok dopředu a kůň tímto směrem přenesl váhu, pokusil se, což může v prvních fázích tréninku být dostatečné a můžeme rovnou přejít na (7., 8.) Pochvalu a Pauzu.

37838896_2142561875763371_5953597658995097600_n

Přejití od požadavku k pochvale je vhodné nejdříve trénovat na lidech 🙂

37854330_2142562179096674_2271627354113572864_n

Zpočátku stačí náznak.

37861575_2144172635602295_2564954542185644032_n

Bezpečný prostor je třeba dodržovat vždy …

39589219_2185380674814824_172136198960054272_n

Pozornost a srozumitelnost požadavků? 🙂

5. Provedení + 6. Přijetí

Provedení je v podstatě správná odpověď koně na požadavek člověka – tedy umím koni říci, že chci jeden krok a kůň udělá přesně jeden krok. Přijetí je uvolnění koně v dané situaci, kůň odpovídá automaticky, bez stresu, je klidný.

I když se zdá, že zde jde o koně, za vše je odpovědný zejména člověk 🙂 Tím, že dává srozumitelné pokyny, vhodně chválí a má ochotného koně, jehož chuť k práci podporuje a neberu mu ji.

7. Pochvala + 8. Pauza

Mnoho trenérů by vám řeklo, že nejlepší Pochvala je Pauza. Jiní zase nedají dopustit na jiné formy pochval – pamlsky, mohutné podrbání …

Nicméně, pojďme si to trochu ujasnit …

Pochvalou myslím ten moment, kdy si člověk řekne vnitřně „to je ono,“ odebere pomůcku, má (vnitřně) radost (a případně i slovně pochválí / podrbe / označí tento moment klikrem a dá pamlsek / či jakkoli jinak rádi chválíte). Pauzou je to, co následuje a často se vlastně i překrývá. Ten moment klidu, kdy vy i kůň jen relaxujete a zpracováváte.

Nestačí tedy jen mohutně chválit, a přitom neustále žádat dál. Nestačí jen na chvíli přestat žádat, aniž by člověk předal koni svou radost, z dobře provedeného cviku …

Jen o „pauze a pochvalách“ by se dalo napsat mnoho samostatných článků, ale kdo ví, ví, kdo ještě ne, ten snad brzy najde 😉

40820318_2209477495738475_646759011772792832_n39686753_2185378391481719_6264575985832689664_n

 

Proč to někdy nestačí?

Snažíte se dodržovat principy, ale drhne to. Třeba takhle?

„Jeden den jde trénink jako po másle. Zatímco druhý den? Jak kdybychom všechno zapomněli!“

„Se všemi koňmi se nějak domluvím, zatímco s tím mým to vůbec nejde!“

„To je všechno hezký, ale ta moje kobyla je prostě hysterická čůza.“

„On prostě cítí, že se bojím“

„Chápu to, teorii znám, dává mi to smysl. Ale prostě asi nejsem důsledná.  Dobrý, dobrý, pak přijde nějaký problém a BUM! Vždycky hrozně znejistím a jsem zoufalá a kůň si dělá co chce…“

… je vám některá z těchto vět povědomá?

„Ono“ to totiž někdy opravdu nejde. V tu chvíli potřebujeme zkušené oko, nebo klidně jen někoho nezaujatého s dobrým citem. Aby nám připomněl, že ten kůň za to velmi pravděpodobně nemůže. Začít musíme u sebe 😉

A těch důvodů může být několik. MY jsme však ten nejčastější.

Ve vztahu s koněm nám vždy budou bránit naše vnitřní překážky, strachy a rozpory. Dokud si je nepozveme do pokojíčku, abychom se jim podívali na zoubek. Proto do nich na všech našich kurzech trochu ťukneme. A pokud do nich chcete ťuknout o něco více, tak zde – Terapie / Sebepoznání