Je těžké představit si, co se pod tajemným „sebepoznání s koňmi“ skrývá a co nám mohou tato zvířata nabídnout.

V prosinci jsem měla skvělou příležitost na toto téma mluvit na rádiu WAVE v pořadu Balanc. S Petrem Bouškou jsme si povídali o tom, jak je možné, že nás koně tak dokonale čtou. Nyní si celý rozhovor můžete poslechnout jako podcast na jejich webových stránkách.

Žáci i účastníci kurzů po mně občas chtěli jakýsi seznam bodů, příručku, nebo rovnou kompletní manuál na trénink koně. I když sami předpokládali, že nic takového neexistuje 🙂  Každý kůň, každý člověk i každá situace je jiná a nedokáži si představit materiál, který by pokryl vše.

Nicméně, jako odpověď na tyto prosby vzniklo „8P“ – 8 principů, podle kterých se dá volně řídit při jakémkoli tréninku. Nečekejte spásu, jedná se pouze o jakousi inspiraci.

Předpoklady – Pojďme předpokládat, že kůň je v dobrém stavu. Je zdravý, nic ho nebolí, je zdravě nakrmený. Má dostatek pohybu a není „nastátý“. Všechno vybavení sedí. Počasí je rozumné, času dost … Zkrátka – běžný den, primárně neproblémový kůň a člověk.

Ne, že by při jiných situacích platily úplně jiné principy, naopak. Na překážky se však podíváme jindy.

V tento den se tedy rozhodnu koně něco nového naučit, zopakovat a vylepšit známé věci a nebo ho jen potřebuji přivést z výběhu … Jak?

Třeba Vám pomůže postupovat podle „8P“. Ty jsou:

1. Prostor
2. Pozornost
3. Požadavek
4. Pokus
5. Provedení
6. Přijetí
7. Pochvala
8. Pauza

Pojďme se na ně podívat podrobněji … 

1.Prostor

Jedná se jak o osobní prostor – tedy pozici a vzdálenost člověka a koně, tak vnější prostor –  kontrola prostředí, ve kterém se nacházím. Právě prostředí je často podceňováno a zbytečně komplikuje proces učení.

Například při tréninku nakládání do přívěsu bych třeba chtěla stát před koněm tak, aby se na mě nelepil (osobní prostor). Zároveň bych chtěla přívěs na dobrém místě, kde v okolí nejsou žádné ostré předměty, kameny a jakékoli rušivé elementy, které budou rozptylovat pozornost, nebo bude hrozit, že se o ně kůň zraní. S prvotním výcvikem je dobré začínat třeba na jízdárně nebo ve výběhu.

2. Pozornost

Jakou pozornost mi věnuje kůň a jakou věnuji já jemu? Vnímá mě, nebo kouká po okolí?Chci, aby se soustředil, nebo může „vypnout“ a jen klidně stát? Jinak to budu chtít i stříkání repelentem, jinak při cviku dovnitř plec, jinak při vodění koně v cizím prostředí …

I pozornost je nutné trénovat!

3. Požadavek + 4. Pokus

Požadavek je v podstatě pobídka směrem od člověka ke koni. Nejjednodušší vyjádření toho, co chceme, rozkouskováno do detailů. Pokus je snaha koně o vyhovění požadavku člověka.

Například: Naložit koně do přívěsu není požadavek. Požadavkem ale může být ale vše z následujících: jeden krok směrem k přívěsu, zastavit, další krok, stát, couvnout, pootočit hlavu. Pokud naším požadavkem byl krok dopředu a kůň tímto směrem přenesl váhu, pokusil se, což může v prvních fázích tréninku být dostatečné a můžeme rovnou přejít na (7., 8.) Pochvalu a Pauzu.

5. Provedení + 6. Přijetí

Provedení je v podstatě správná odpověď koně na požadavek člověka – tedy umím koni říci, že chci jeden krok a kůň udělá přesně jeden krok. Přijetí je uvolnění koně v dané situaci, kůň odpovídá automaticky, bez stresu, je klidný.

I když se zdá, že zde jde o koně, za vše je odpovědný zejména člověk 🙂 Tím, že dává srozumitelné pokyny, vhodně chválí a má ochotného koně, jehož chuť k práci podporuje a neberu mu ji.

7. Pochvala + 8. Pauza

Mnoho trenérů by vám řeklo, že nejlepší Pochvala je Pauza. Jiní zase nedají dopustit na jiné formy pochval – pamlsky, mohutné podrbání …

Nicméně, pojďme si to trochu ujasnit …

Pochvalou myslím ten moment, kdy si člověk řekne vnitřně „to je ono,“ odebere pomůcku, má (vnitřně) radost (a případně i slovně pochválí / podrbe / označí tento moment klikrem a dá pamlsek / či jakkoli jinak rádi chválíte). Pauzou je to, co následuje a často se vlastně i překrývá. Ten moment klidu, kdy vy i kůň jen relaxujete a zpracováváte.

Nestačí tedy jen mohutně chválit, a přitom neustále žádat dál. Nestačí jen na chvíli přestat žádat, aniž by člověk předal koni svou radost, z dobře provedeného cviku …

Jen o „pauze a pochvalách“ by se dalo napsat mnoho samostatných článků, ale kdo ví, ví, kdo ještě ne, ten snad brzy najde 😉

 

Proč to někdy nestačí?

Snažíte se dodržovat principy, ale drhne to. Třeba takhle?

„Jeden den jde trénink jako po másle. Zatímco druhý den? Jak kdybychom všechno zapomněli!“

„Se všemi koňmi se nějak domluvím, zatímco s tím mým to vůbec nejde!“

„To je všechno hezký, ale ta moje kobyla je prostě hysterická čůza.“

„On prostě cítí, že se bojím“

„Chápu to, teorii znám, dává mi to smysl. Ale prostě asi nejsem důsledná.  Dobrý, dobrý, pak přijde nějaký problém a BUM! Vždycky hrozně znejistím a jsem zoufalá a kůň si dělá co chce…“

… je vám některá z těchto vět povědomá?

„Ono“ to totiž někdy opravdu nejde. V tu chvíli potřebujeme zkušené oko, nebo klidně jen někoho nezaujatého s dobrým citem. Aby nám připomněl, že ten kůň za to velmi pravděpodobně nemůže. Začít musíme u sebe 😉

A těch důvodů může být několik. MY jsme však ten nejčastější.

Ve vztahu s koněm nám vždy budou bránit naše vnitřní překážky, strachy a rozpory. Dokud si je nepozveme do pokojíčku, abychom se jim podívali na zoubek. Proto do nich na všech našich kurzech trochu ťukneme. A pokud do nich chcete ťuknout o něco více, tak zde – Terapie / Sebepoznání

 

A máme tu další příběh… Tentokrát nám o sobě něco poví Simona Tazlerova, která vlastní zrzavou klisnu Mirabellu.

Holky se toho nebály a jely hned na první kurz, i když nemohly tušit, co je čeká 🙂

Kdo nezažije, nepochopí

Tentokrát povídala Terka Urbánková, která už k nám vzala dva své miláčky – La Vida a Setr Slew.

Kurz mění nejen koně, ale i lidi

– Popiš nám trochu sebe a svého koně, co děláte, čemu se věnujete, jací jste povahově, co vám jde a co vám nejde 🙂

“Kůň je odrazem svého pána” a “ jaký pán, takový kůň” . Já a můj kůň jsme toho důkazem. Vlastním dvacetiletého anglického plnokrevníka jménem Setr Slew. Známe se deset let a když jsem si na něj poprvé sedla, tak nějak jsem tušila, že je to on. Ne vždy to bylo jednoduché, ale všechno za to stalo. Pomohl mi získat licenci, skákal se mnou několik sezon na ofi parkurech a téměř každé závody mě vozil na čestném kolečku. Setřík je takový posera, citlivka a hypochondr – po paničce 🙂 každopádně nejvíce si vážím našeho vztahu, je to něco co bych přála každému, aby se svým koněm zažil. Momentálně si užíváme důchod a litame na nákrčáku po loukach 🙂

– Na kterém kurzu si byla, kde a jak ses o kurzu dozvěděla a proč ses rozhodla přijet?

Jela jsem se Setrem na úplně první kurz, který holky uspořádaly – červenec 2017. Kamarádka Irča mi napsala, že bychom mohly jet a zažít něco nového s našimi koňmi. Neváhala jsem, jsem pro každou novou zkušenost. Chtěla jsem pro sebe i koně nějakou změnu. Tento rok jsem vzala v červenci naposledy Setra a na podzim byla změna a vytáhla jsem mladou kobylku Vidu, kterou obsedam, věděla jsem, že nám to společně dá hrozně moc.

– Jaká byla Tvá očekávání a na kolik se splnila?

Když jsem jela úplně poprvé, tak jsem očekávala, že si užiju příjemný týden se svým koněm, budeme mít konečně čas jen na sebe a ještě víc nás to sblíží. Také jsem chtěla poznat nové věci, zkusit si trail. Splnilo se to na 1000% – poznala jsem navíc úžasný lidi, Setr mě tak strašně překvapil a utvrdilo mě to v tom, že je to můj životní kůň. Byla jsem z toho nadšená celý další rok. S Vidou jsem tam jela už s tím, že vím, že odjedu nadšená. Je to mladý, tříletý kůň, nové prostředí pro ni bylo jen přínosem, zkusila si hodně novych věcí, holky nám ukázaly cestu, kterou se vydat. Přesto, že vím jak moc je šikovná a ochotna, tak mě dojala. Fungovala neuvěřitelně, všechno chápala a moc se snažila. Velmi nám to pomohlo se sblížit 🙂

– Jaký měl kurz dlouhodobý efekt na Tebe a Tvého koně? Je něco, co se změnilo natrvalo? Například nový směr, kterým jste se vydali?

U Setra se změnila jedna zásadní věc. I když je to největší miláček na světě ( a on to moc dobře ví), tak mu nemohu ustupovat, když se mu něco nechce. U Vidy se toho hodně změnilo co se týče ježdění. Odjela jsem s úplně jiným koněm, doma to stále funguje, držím se rad holek z Hoštky a den co den se zlepšuje.

Kurz bych doporučila všem. Ať už lidem, kteří si chtějí od všeho odpočinout, užít si týden se svým koněm, něco nového poznat a naučit se. Tak i lidem, kteří se bojí, nemají jistotu v ježdění, ve svém koni, v sobě.

– Komu bys doporučila se kurzu zúčastnit?

Kurz bych doporučila všem. Ať už lidem, kteří si chtějí od všeho odpočinout, užít si týden se svým koněm, něco nového poznat a naučit se. Tak i lidem, kteří se bojí, nemají jistotu v ježdění, ve svém koni, v sobě. Kurz mění nejen koně, ale i lidi.

– Je něco, co bys ráda vzkázala?

Snad jen – díky za Vás holky! Pokračujte v tom dál, něco takového tu totiž chybělo. Hoštka je pro mě srdcovka, budu na to vždy vzpomínat a pokaždé ráda přijedu. Není pro mě nic víc, než vidět mého koně šťastného a trávit čas s ním. Moc ho to bavilo. Jste skvělý!

Díky, Terko ❤