Příběhy – Nikola & Denny

První díl příběhů účastníků našich kurzů …

Na jeden z červencových kurzů na Hoštce přijela Nikola Kovaříková s mladým, hnědým valachem (Dantes), který si prošel mnoha nepříjemnými situacemi. Často panikařil a nevnímal lidi kolem a ani sám sebe. Pracovali spolu zejména na vzájemné pozornosti, klidu a začali krok po kroku budovat základy pro jejich společné fungování.

Změnilo se všechno od základu … A po pravdě jsem se změnila hlavně já

  • Popiš nám trochu sebe a svého koně, co děláte, čemu se věnujete, jací jste povahově, co vám jde a co vám nejde.

Já jsem neskutečný stresař a nerváček, což je vlastně i Denny. Takže se dost často dostáváme do neřešitelných situaci a čekáme kdo z nás dvou je vlastně tvrdohlavější a docílí si svého.  S Dennym pracuji už přes rok. Začínala jsem s ním, jako s hodně nevychovaným pětiletým valachem, který absolutně neřeší osobní prostor. Takže ze začátku dost náročná práce. Měla jsem problém ho byť jen nasedlat, protože mě okamžitě namáčkl na stěnu. Na vyjížďce, když někam nechtěl, poslal to s váma (ale hlavně i s ním) do stromu, ze srázu, do příkopu, do jiného koně s jezdcem… Byl sám sobě i ostatním nebezpečný. Postupně jsme ale tyto věci odbourali a já zjistila že na druhou stránku je vlastně hrozně fajn a snaživý

.
Pořád tu, ale byl ten problém že nerespektuje osobní prostor a je nebezpečný.
Proto jsme se vydali na kurz na Hostku. Aby nám holky pomohly. A to taky udělaly!

  • Na kterém kurzu si byla, kde a jak ses o kurzu dozvěděla a proč ses rozhodla přijet?

O kurzu jsem věděla z fotek a informací od několikanásobné účastnice kurzu Terezky Urbánkové, která je i trochu mým vzorem protože vztah jaký má ona se svým koněm bych jednou ráda měla i s Dennym.

Několikrát jsem s ní konzultovala, zda si myslí, že by nám kurz prospěl. A ona napsala ,,Budeš odjíždět naprosto nadšená“. A taky to tak bylo. Letos jsem se přihlásila na 3. červencový kurz v Hoštce a jela.

Budeš odjíždět naprosto nadšená

  • Jaká byla Tvá očekávání a na kolik se splnila?

Moje očekávání byla dost smíšená. Bála jsem se že Denny nebude chtít spolupracovat a taky že mi holky neuvěří, že mi dělá věci jako mi dělá. Protože jinak je naprosto skvělý.
Myslím si trochu že mě i holky braly s nadsázkou, když jsem jim naše story vyprávěla.
Ale pak se Denny vybarvil i na kurzu a rázem jsem věděla, že mi holky věří a pomůžou. A pomohly nejen Dennymu, ale i mně samé.

Kurz tedy až přesáhl očekávání která jsem měla, když jsem odjížděla naprosto vyrovnaná a s úplně vyměněným koněm.“

  • Jaký měl kurz dlouhodobý efekt na Tebe a Tvého koně? Je něco, co se změnilo natrvalo? Například nový směr, kterým jste se vydali?

Změnilo se všechno od základu. A po pravdě změnila jsem se hlavně já. Plno našich problémů vznikalo z mé stránky. Z mé urputilosti, stresu a nutnosti vše vyřešit hned. Začala jsem nad věcmi přemýšlet, nechat Dennymu prostor na zvážení situaci, podpořila ho a on mi to stonásobně vrátil. Otočil o 180 stupňů a je skvělý. Pokračujeme hlavně v přístupu o kterém kurz v mém případě byl a snažím se o zlepšování i našich jezdeckých dovednosti.

  • Komu bys doporučila se kurzu zúčastnit?

Každému. Ať už s koněm naprostým pohodářem, kdy víte že váš vztah je 100% protože je to zpestření a vy si u bubáků a nestandardních situaci ještě utvrdíte, že Vas kůň je dokonalý, ale taky lidem co mají jakýkoliv problém! Ať už že sebou či se svým koněm…

 

Díky, Nikčo!

„8 P“ aneb existuje manuál?

Žáci i účastníci kurzů po mně občas chtěli jakýsi seznam bodů, příručku, kompletní manuál na trénink koně. I když sami věděli, že nic takového neexistuje 🙂  Každý kůň, každý člověk i každá situace je jiná a nedokáži si představit materiál, který by pokryl vše.

Nicméně, jako odpověď na tyto prosby vzniklo „8P“ – 8 principů, podle kterých se dá volně řídit při jakémkoli tréninku. Nečekejte spásu, jedná se pouze o jakousi inspiraci.

Předpoklady – Pojďme předpokládat, že kůň je v dobrém stavu. Je zdravý, nic ho nebolí, je zdravě nakrmený. Má dostatek pohybu a není „nastátý“. Všechno vybavení sedí. Počasí je rozumné, času dost … Zkrátka – běžný den, primárně neproblémový kůň a člověk.

V tento den se tedy rozhodnu koně něco nového naučit, či zopakovat známé věci a vylepšit je. Jak?

Třeba Vám pomůže postupovat podle „8P“. Ty jsou:

  1. Prostor
  2. Pozornost
  3. Požadavek
  4. Pokus
  5. Provedení
  6. Přijetí
  7. Pochvala
  8. Pauza

Pojďme se na ně podívat podrobněji. 

1.Prostor

Jedná se jak o osobní prostor – tedy pozici a vzdálenost člověka a koně, tak vnější prostor –  kontrola prostředí, ve kterém se nacházím. Právě prostředí je často podceňováno a zbytečně komplikuje proces učení.

Například při tréninku nakládání do přívěsu bych pravděpodobně chtěla stát před koněm tak, aby se na mě nelepil (osobní prostor). Zároveň bych chtěla přívěs na dobrém místě, kde v okolí nejsou žádné ostré předměty, kameny a jakékoli rušivé elementy, které budou rozptylovat pozornost, nebo bude hrozit, že se o ně kůň zraní. S prvotním výcvikem je dobré začínat třeba na jízdárně nebo ve výběhu.

2. Pozornost

Jakou pozornost mi věnuje kůň a jakou věnuji já jemu? Vnímá mě, nebo kouká po okolí?Chci, aby se soustředil, nebo může „vypnout“ a jen klidně stát? Jinak to budu chtít i stříkání repelentem, jinak při cviku dovnitř plec, jinak při vodění koně v cizím prostředí …

I pozornost bývá nutné trénovat samostatně!

3. Požadavek + 4. Pokus

Požadavek je v podstatě pobídka směrem od člověka ke koni. Nejjednodušší vyjádření toho, co chceme, rozkouskováno do detailů. Pokus je snaha koně o vyhovění požadavku člověka.

Například: Naložit koně do přívěsu není požadavek. Požadavkem ale může být ale vše z následujících: jeden krok směrem k přívěsu, zastavit, další krok, stát, couvnout, pootočit hlavu. Pokud naším požadavkem byl krok dopředu a kůň tímto směrem přenesl váhu, pokusil se, což může v prvních fázích tréninku být dostatečné a můžeme rovnou přejít na (7., 8.) Pochvalu a Pauzu.

 

 

 

 

 

„Bubáci“ u koní … a jak s nimi pracovat

Práce s neobvyklými předměty u koní nabírá na popularitě. Na sociálních sítích často vidíme fotky koní zabalených do plachty, s nohami v pneumatice, deštníkem nad hlavou nebo stojící na koberci. Lidé učí koně „zvyknout si“ na různá ošetření, stříkání repelentem, mytí vodou a podobné nepříjemnosti tak, že pokračují a pokračují … a kůň to po chvíli vzdá a ani se nehne. Vypadá to, že je poslušný.  Naučil se to. Zvykl si. Už mu to nevadí. Ale v očích můžete vidět zoufalost a bezmoc. Tělo je napjaté. Ocas stažený. Sotva drží. Pokud překročíte hranici ještě víc,  už to možná nevydrží … 

Ano, mezi poslušností a bezmocí je propastný rozdíl. 

Stres jako takový však není ten hlavní problém. Tím je zejména ignorování signálů koně, které vede k neefektivnímu tréninku. Kůň se nenaučí danou situaci zvládat v klidu, naučí se buď bezmoc, nebo vzdor.

Na kurzech i doma však tyto situace řešíme a vyvoláváme také. Jak?

 

Koně jsou lovená zvířata a vše neznámé je potenciálně nebezpečné.

Vstoupit na divný povrch?  – Zraní si nohu, uloví je predátor.

Rychlý pohyb za zádí? – Predátor!

Pevné přivázání? – Nemožnost útěku!

Jejich lekavost a podezřívavost k neznámému je tedy přirozená. Nicméně, v dnešním světě se téměř nelze vyhnout divným zvukům, věcem a proto je dobré koně na takovéto podněty připravit. Jenže, jak?

Trénink by však měl být vždy férový, s ohledem na koně, jeho psychický i fyzický stav. A hlavně – postupný.  K tomu všemu je třeba citlivý a vnímavý majitel – a zde leží problém s naučenou bezmocí. Majitelé a jezdci koni málokdy rozpoznají drobné náznaky stresu, neklidu a bolesti a tak si troufám tvrdit, že valná většina koní se do stavu bezmoci / vzdoru dostává až zbytečně často. 

Třeba proto, že mají nepadnoucí sedlo a každé ježdění je tlačí.

Nebo proto, že způsob, jakým koně chválíme, mu není příjemný.

Nebo proto, že bojuje s vlastní křivostí a určité cviky jsou pro něj téměř nemožné.

Nebo proto, že je zaplavujeme podněty a zároveň jim sebereme možnost útěku.

Kůň vysílá signály, že „něco není v pořádku“. Od drobného napětí, změny dýchání či polohy uší až po vyhazování, útěk, kopání a kousání. My však chceme koně šťastného a spokojeného. A taky bezpečného a spolehlivého. Kůň, který se cítí bezmocně však bezpečný není. Kůň, který musí silně vzdorovat také ne. 

Někdy je napětí naprosto jednoznačné. Jindy ne. Poznáte to?

Je téměř nemožné docílit absolutně nulového stresu při tréninku. To nejde ani lidem v jejich životech 🙂 Je však nutné si reakcí koně všímat, pomáhat mu a radit, co má dělat. Ve chvíli, kdy šeptá, říká, nebo křičí „zpomal!‘ – zpomalit. Nezaplavovat ho příliš mnoha požadavky a podněty. Už to je dobrý základ. Potřebujeme být spíše laskavým průvodcem, než přísným uzurpátorem. 

Cílem tréninku s „bubáky“ není koně „zvyknout“ na všechny možné věci, ale pomoci mu řešit stresové situace a naučit ho správným reakcím.

Tak jak? Co tedy chtít?

Chceme bezpečného koně. Bezpečného pro nás – takového, který na nás neskočí ani v panice. Takového, kterého by mohlo vodit tříleté dítě. Bezpečného pro sebe – koně, který ví, kde má tělo a umí s ním pracovat.

Jak často vám šlápne na nohu?

Ví váš kůň, co má dělat, když si náhodou šlápne do vodítka?

Kopl vás někdy? Proč?

Co se stane, když náhodou šlápne na PET lahev?

Co udělá, když prokopne stěnu boxu a zasekne se mu tam noha?

Chceme pozorného koně. Koně, který vnímá, kde jste a co děláte. A pokud se stane něco, co nečekal, jeho první reakcí bude zjistit, co na to říkáte Vy.  

Umíte uklidnit sebe i jeho?

Jak reagujete vy, když se kůň lekne?

Máte tyto situace natrénované?

I toto trénujeme 🙂

Chceme koně, který samostatně přemýšlí. Nechceme otroka, nechceme robota. Chceme koně, který se sám rozhoduje. Nervozita je do určité míry vrozená. Klid se však dá trénovat! To také souvisí s naší reakcí na jeho signály.

Jak reaguje, když je ve výběhu a běží kolem něj pes?

Co by se stalo, kdyby na něj spadla omítka ze stropu?

Co udělá, když do výběhu přiletí igelitový pytlík?

Chceme koně, kterému důvěřujeme. I on nám.

Jeden příklad za všechny – pravidelně jsme chodili do brodu smočit nohy. Jednou jsme šli na nové místo a jeden z koní se odmítal přiblížit ke břehu. Společně s větou „Co blbne, vždyť tam nic není…“ se zvýšil tlak, kůň poslechl, udělal krok a … až po břicho zapadl do bahna. Chyba jezdce byla jasná, kůň moc dobře věděl, proč ke břehu nechce. 

Vnímejme koňské reakce, pozitivní i negativní. Vnímejme odpor jako informaci. Jako informaci, že je něco špatně a pátrejme po příčinách. A zároveň s koněm pracujme tak, aby nemusel odpor „využívat“ k tomu, aby se vyhnul práci. Práce s odporem a nechutí je jedna z nejsložitějších. Nicméně, koně nedělají věci „schválně …“

Učme koně na nejrůznější podněty. Učme je ale správně! Toto učení nezačíná v momentě, kdy na jízdárnu dotáhneme balónky a další propriety. Jde o každodenní manipulaci. Běžné reakce. Celkový přístup ke koni.

Všechny ty plachty, dýmy a mávátka nám mají jen pomoci navodit nebezpečné situace v kontrolovaném a bezpečném prostředí.

Pár příběhů na závěr, aneb jak to funguje?

10487195_774938529204498_5020797405193863789_n

Jednoho dne jsem vedla trénink malé holčičky – cca 7 let – na poníkovi. Byla šikovná, koně si vodila sama po kruhovce a učila se cválat. Poník nacválal, vše bylo fajn, nicméně potom ztratila rovnováhu a spadla mu pod břicho hlavou. Nemohl vědět, kde přesně je. Okamžitě zastavil, klepal se, ale jinak se ani nehnul. Mohla jsem k ní v klidu dojít, pomoci jí vstát a až poté, co jsem ji odvedla do bezpečné vzdálenosti, jsem pochválila koně, který odzívl, odžvýkl, oklepal se, protáhl a volným krokem odkráčel.

53167557_10214375362759389_7858844352636780544_n.jpg

Klisna, tehdy čtyřletá. Uklouzlo nám to na vyjížďce, spadly jsme obě, polekala se a utekla. Po cca hodině hledání, kdy nikde nebyla k nalezení nám volala Městská Policie. Odchytla ji na louce, zamotanou do otěží, ale vzorně čekající na vysvobození, jediná škoda byla ztracený třmen, nikde ani škrábnutí. Její fotka pravděpodobně dodnes visí na služebně 🙂 

46091603_10214309723830550_5261689654654009344_n.jpg

A poslední příběh, tentokrát tomu nepředcházel žádný specifický trénink, jen klidný kůň a dobrá reakce zúčastněných. Tříletý pony, poprvé se vezl delší cestu (kupovali jsme ho). Záhadným způsobem se na dálnici zahákl krkem pod přední štrajcpán a u toho si sundal ohlávku. Klepal se, ale jinak v klidu stál a čekal. Hrozilo, že kdyby zpanikařil při „vysvobozování“, zraní nás nebo sebe. Vydržel však v klidu, po odstranění štrajcpánu čekal, než vylezeme z prostoru a až „na povel“ zvedl hlavu, oklepal se a bylo hotovo 🙂

… Takových příběhů je mnoho. A pak jsou také ty, kdy se to nepovede. Třeba něco podceníme, nebo se to semele příliš rychle. Někdy se nic nestane, jindy dojde ke zranění. Ale o tom jindy ….

Příběhy – Simča & Mirabella

A máme tu další příběh… Tentokrát nám o sobě něco poví Simona Tazlerova, která vlastní zrzavou klisnu Mirabellu.

Holky se toho nebály a jely hned na první kurz, i když nemohly tušit, co je čeká 

Kdo nezažije, nepochopí

– Popiš nám trochu sebe a svého koně, co děláte, čemu se věnujete, jací jste povahově, co vám jde a co vám nejde.

Já a Mirabellka jsme obě ex-dostihačky, které se snaží, aby se z nás staly aspoň hobby sportující. Problém byl v tom, že Mirabell nevěří lidem. Dostávala zabrat jak psychicky, tak i fyzicky (a to nejen tréninkově) a obě máme stejné povahy, takže někdy máme dny, kdy se nemůžeme vidět ani na fotce a někdy se mazlíme a trénink je nejlepší, co kdy byl. Nikdy bych ji nevyměnila. I když její psychika už nikdy nebude OK, někdy jí podržím já a jindy zase ona mne.

47323974_2333964776623079_2987790975805423616_n.jpg

– Na kterém kurzu si byla, kde a jak ses o kurzu dozvěděla a proč ses rozhodla přijet?

Byla jsem na dvou letních a jednom podzimním. Dozvěděla jsem se o kurzu od Věrky. Potřebovala jsem s kobylou vyrobit, upevnit, zlepšit vztah.

– Jaká byla Tvá očekávání a na kolik se splnila?

Očekávání, co se týká kurzu roku 2017 bylo naplněno na 100%, letní 2018 kurz naplnil moje očekávání z 70%, bylo to spíše pro lidi, kteří byli na kurzu poprvé a také více odpočinkové.

(nebooooj Simčo, 2019 dostanete zase zabrat! )

– Jaký měl kurz dlouhodobý efekt na Tebe a Tvého koně? Je něco, co se změnilo natrvalo? Například nový směr, kterým jste se vydali?

Naučil mne vždy nejdřív uklidnit sebe a pak teprve jít pracovat s koněm. I když to kolikrát znamená „jen“ sedět ve výběhu ….

Kurz bych doporučila všem, které zajímá vztah s koněm a ne jen výkon

– Komu bys doporučila se kurzu účastnit?

Všem, které zajímá vztah s koněm a ne jen výkon

– Co bys ostatním ráda vzkázala?

Kdo nezažije, nepochopí.

41073924_2208364249183133_8757946166361980928_n

Příběhy – Terka & Setr & Vida

Tentokrát povídala Terka Urbánková, která už k nám vzala dva své miláčky – La Vida a Setr Slew.

Kurz mění nejen koně, ale i lidi

– Popiš nám trochu sebe a svého koně, co děláte, čemu se věnujete, jací jste povahově, co vám jde a co vám nejde 

“Kůň je odrazem svého pána” a “ jaký pán, takový kůň” . Já a můj kůň jsme toho důkazem. Vlastním dvacetiletého anglického plnokrevníka jménem Setr Slew. Známe se deset let a když jsem si na něj poprvé sedla, tak nějak jsem tušila, že je to on. Ne vždy to bylo jednoduché, ale všechno za to stalo. Pomohl mi získat licenci, skákal se mnou několik sezon na ofi parkurech a téměř každé závody mě vozil na čestném kolečku. Setřík je takový posera, citlivka a hypochondr – po paničce  každopádně nejvíce si vážím našeho vztahu, je to něco co bych přála každému, aby se svým koněm zažil. Momentálně si užíváme důchod a litame na nákrčáku po loukach 

40929051_2208364105849814_6750923260499591168_n

– Na kterém kurzu si byla, kde a jak ses o kurzu dozvěděla a proč ses rozhodla přijet?

Jela jsem se Setrem na úplně první kurz, který holky uspořádaly – červenec 2017. Kamarádka Irča mi napsala, že bychom mohly jet a zažít něco nového s našimi koňmi. Neváhala jsem, jsem pro každou novou zkušenost. Chtěla jsem pro sebe i koně nějakou změnu. Tento rok jsem vzala v červenci naposledy Setra a na podzim byla změna a vytáhla jsem mladou kobylku Vidu, kterou obsedam, věděla jsem, že nám to společně dá hrozně moc.

– Jaká byla Tvá očekávání a na kolik se splnila?

Když jsem jela úplně poprvé, tak jsem očekávala, že si užiju příjemný týden se svým koněm, budeme mít konečně čas jen na sebe a ještě víc nás to sblíží. Také jsem chtěla poznat nové věci, zkusit si trail. Splnilo se to na 1000% – poznala jsem navíc úžasný lidi, Setr mě tak strašně překvapil a utvrdilo mě to v tom, že je to můj životní kůň. Byla jsem z toho nadšená celý další rok. S Vidou jsem tam jela už s tím, že vím, že odjedu nadšená. Je to mladý, tříletý kůň, nové prostředí pro ni bylo jen přínosem, zkusila si hodně novych věcí, holky nám ukázaly cestu, kterou se vydat. Přesto, že vím jak moc je šikovná a ochotna, tak mě dojala. Fungovala neuvěřitelně, všechno chápala a moc se snažila. Velmi nám to pomohlo se sblížit 

– Jaký měl kurz dlouhodobý efekt na Tebe a Tvého koně? Je něco, co se změnilo natrvalo? Například nový směr, kterým jste se vydali?

U Setra se změnila jedna zásadní věc. I když je to největší miláček na světě ( a on to moc dobře ví), tak mu nemohu ustupovat, když se mu něco nechce. U Vidy se toho hodně změnilo co se týče ježdění. Odjela jsem s úplně jiným koněm, doma to stále funguje, držím se rad holek z Hoštky a den co den se zlepšuje.

Kurz bych doporučila všem. Ať už lidem, kteří si chtějí od všeho odpočinout, užít si týden se svým koněm, něco nového poznat a naučit se. Tak i lidem, kteří se bojí, nemají jistotu v ježdění, ve svém koni, v sobě.

40758182_2208363265849898_2996483349662400512_n

– Komu bys doporučila se kurzu zúčastnit?

Kurz bych doporučila všem. Ať už lidem, kteří si chtějí od všeho odpočinout, užít si týden se svým koněm, něco nového poznat a naučit se. Tak i lidem, kteří se bojí, nemají jistotu v ježdění, ve svém koni, v sobě. Kurz mění nejen koně, ale i lidi.

– Je něco, co bys ráda vzkázala?

Snad jen – díky za Vás holky! Pokračujte v tom dál, něco takového tu totiž chybělo. Hoštka je pro mě srdcovka, budu na to vždy vzpomínat a pokaždé ráda přijedu. Není pro mě nic víc, než vidět mého koně šťastného a trávit čas s ním. Moc ho to bavilo. Jste skvělý!

Díky, Terko